Nedašov

(srpen 2004)

Poté, co mi kolega Moraaq po návštěvě jeho prarodičů v Nedašově nahlásil výskyt zmijí okolo obce, rozhodli jsme se podniknout malou dvoudenní expedici. Na místo jsme dorazili po desáté hodině ranní 24.8.2004 a brzy se vydali do terénu. Zamířili jsme směrem k jalovcovým stráním hustě porostlým dříve mnohem hojnějšími jalovci. Po cestě jsme zastavili u místa, kde Moraaq našel (ale bohužel neodchytil) zmiji obecnou (Vipera berus) a později i mladou užovku hladkou (Coronella austriaca). Obrátili jsme všechny kameny a prohledali přilehlé svahy, ale nenašli jsme nic.

Další zastávkou byla až jalovcová stráň. Mezi okolními lesy a loukami vypadá, jako by byla přivezena odněkud ze středomoří. Mezi jalovci rostou různé zajímavé rostliny, ale vzhledem k mé botanické neznalosti mohu uvést jen jakýsi vstavač a pupavu bezlodyžnou. Přes naši snahu jsme ani při obracení kamenů a suchých jalovců nenarazili na žádného hada. Občas jsme potkali jen ještěrku obecnou (Lacerta agilis). Ty byly hojné i na konci jalovcového porostu a schovávaly se do posečené trávy. Po mnoha neúspěšných pokusech jsme nakonec odchytili a vyfotografovali jednoho nedospělého jedince.

Při návratu, ještě na území jalovcové stráně, Moraaq zahlédl prchajícího slepýše křehkého. Pak už jsme se vydali zpět kolem kamenů, kde jsme předtím hledali zmiji. Po cestě jsme narazili na tři sítě křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi). Ve dvou z nich seděly dospělé samice (jedna i s ulovenou kobylkou), třetí byla prázdná.

Další den jsme se vypravili do Nedašovy Lhoty k rybníku, na kterém jsme měli nahlášen výskyt raků. Břehy rybníka jsou zpevněny vodorovně umístěnými trámy, takže poskytují dostatek úkrytů všem bezobratlým i menším rybám. Prvního raka (snad rak říční Astacus astacus) jsme našli v místě, kde se propadla část břehu za kůly, takže se za nimi vytvořila malá nádrž s vodou. Rak byl pravděpodobně čerstvě svlečený a měl měkký krunýř. Po pořízení fotografií úlovku jsme se vydali k výpusti z rybníka. Voda se přelévala betonovým korytem s několika kameny. Pod nimi jsme našli malé raky a svlečený krunýř jednoho většího. Jeden kámen jsme si nechali na konec, až budeme odcházet.

Přešli jsme na druhou stranu rybníka hledat hady. Něco velkého, pravděpodobně právě námi hledaný plaz, se nám schovalo do porostu kopřiv, kde se nám to pochopitelně hledat nechtělo. Po zjištění, že bahnitým ústím potoka nepřejdeme na jeho druhý břeh jsme rybník zase obešli. Moraaq konečně našel malou užovku. Skočil jsem po ní do bahna a celý špinavý ji odnesl na trávu. To už se k nám přidali dva malí domorodci, kteří na rybník chvíli po nás přišli chytat ryby. Opět jsme pořídili několik fotografií a v doprovodu malých rybářů jsme se vydali na další raky. Vlezli jme do vody a hledali je mezi trámy zpevňujícími břeh. Rybník jsme celý obešli a nakonec jsme měli tři raky dlouhé bez klepet okolo 6 cm a jednoho jedenácticentimetrového. Dalšího šesticentimetrového raka jsme našli pod výše zmíněným kamenem u výpusti. Pak jsme vylezli z vody a opět fotografovali.

Po úspěšném lovu raků jsme se vrátili zpět k morákovým prarodičům, čímž skončila původně herpetologická, nakonec však spíše „rakologická“ mikroexpedice Evarchy.

Publikováno 31.08.2004