Střelická bažinka

(29.-30. srpna 2005)

Střelická bažinka nám ležela v hlavě už dlouho, ale do uskutečnění výpravy nám vždycky něco vlezlo. O lokalitě jsme se dozvěděli z brožurky, kterou jsme si ještě na základní škole při exkurzi do Brna zakoupili v Moravském zemském muzeu. Bylo v ní popisováno znovuzaložení a rozšíření jezírka v místě havárie potrubí s ropou a jeho postupné osídlování obojživelníky a plazy. Na konci prázdnin se začal rýsovat plán výpravy a sestava, ve které jsme ji nakonec podnikli: já, Jiří Skalička, Moraaq a Peca Bor. Moraaqův otec, který v těch místech trávil chvíle svého dětství, nám poskytl poslední nutné informace včetně plánku, dle kterého jsme měli dorazit na místo z nejbližší železniční zastávky Střelice.

Sbalili jsme tedy ty nejdůležitější věci (stan, spacáky, karimatky a vodní dýmku…no a ještě foťáky a filmovky na úlovky) a vyjeli. Do Střelic jsme dorazili před desátou a pěšky došli na bažinku. Cestou jsme procházeli pod starým cihlovým železničním mostem, který právě procházel rekonstrukcí a vypadal, že pochází někdy z předválečného období. Na bažince jsme složili věci do rákosí a vydali se na první průzkum. Narazili jsme na pár šidélek a vážek a viděli několik druhů vodních ptáků.

Druhý průzkum byl důkladnější a nacházeli jsme už i první lepší úlovky. Prvním z nich byla malá rosnička zelená (Hyla arborea), ke které se brzy přidalo ještě několik dalších. Naše další cesta pokračovala po proudu potoka (říčka Bobrava), který teče podél celé lokality. V něm jsme na základě dříve získaných informací předpokládali výskyt užovky podplamaté, a tak jsme s Moraaqem vstoupili do jeho vod a vydali se zpět proti proudu v očekávání zajímavých setkání s tamější faunou. Prvním obyvatelem, který se nám ukázal, byl velký skokan zelený. O kus dál se nám podařilo zapadnout do hluboké tůně a dál jsme pokračovali úplně mokří. Náš další pobyt v ledové vodě naštěstí ukončil další obyvatel jejího okolí (i když ne zrovna typický) - užovka hladká (Coronella girondica), která se, vyrušena naší přítomností, snažila odplazit po břehu co nejdál od vodní hladiny a našich rukou. To se jí ale nepodařilo a za chvíli už jsme ji drželi a vynášeli na břeh k Jiřímu a jeho fotoaparátu. Během focení se mi za odchycení pomstila na palci pravé ruky, když se do něj zakousla tak nepříjemně, jak to u nás umí jen užovky hladké.

Bažinku jsme obešli ještě z druhé strany, ale nepotkali jsme nic zajímavého. Vydali jsme se tedy hledat místo k přenocování. Sešli jsme ze silnice na lesní cestu a vyšplhali po strmém skalnatém svahu a zastavili se na okraji řídkého lesíku. Našli jsme rovnou plochu a postavili stan, o kus dál jsme rozhrnuli spadané listí, vykopali díru a udělali malé ohniště, kolem kterého jsme se rozložili na karimatkách a usychali.

Lesík ve kterém jsme se usadili nás obdaroval velkou úrodou bedlí, a protože jsem náhodou měl u sebe alobal a sůl, byla z nich nakonec sytá a chutná večeře. Po jídle jsme si dali vodní dýmku a dlouho jsme pak nebyli schopní podniknout další výpravu. Další plán byl vydat se po setmění na obhlídku bažinky a jejího okolí po dvojicích. Já jsem se vydal na cestu s Moraaqem. Jiří s Pecou zatím hlídali stan. Lesem nás doprovázely podivné zvuky (ptákům nerozumím), takže jsme spěchali do bezpečí bažin. Tam jsme se setkali s nejtajemnějším tvorem expedice - zastavili jsme se na břehu jezírka a posvítili na jeho druhý břeh. Tam stál chřástal. Rozhlížel se okolo sebe a chvílemi udělal několik kroků mělkou vodou. Za chvíli se za ním z křoví vynořil druhý. Pokusili jsme se udělat několik fotografií, ale kvůli nedostatku světla na nich nebylo nic moc vidět. Ještě chvíli jsme se dívali a pak se vydali dál. Na cestě jsme prošli kolem něčeho, co vypadalo jako hromádka výkalů nějakého savce. Najednou se to ale pohnulo a pomalu vydalo směrem do vysoké trávy. Zastavili jsme se a posvítili na to. Byl to asi osmicentimetrový čolek (Triturus sp.). Zkusili jsme ho odchytit, ale z malého tělíčka zvířátko vydalo nečekaný výkon a „odskákalo“ o kus dál. Tam mu ale došly síly a jeho běh skončil. Vzali jsme jej s sebou do základního tábora, kde byl opět Jiří s foťákem. Předtím jsme ale zkusili projít ještě jednu louku poblíž bažinky. Tam nás ale zastavily kopřivy.

Moraaq naplánoval ranní obchůzku bažinky. Vyfotili jsme úlovky a otevřeli si piva a víno, nachystali další dýmku a přiložili do ohniště na straně, kde spal Peca, aby se mu zdálo o tropických krajích (nakonec se nezdálo nic a jeho oblečení bylo místy propálené). Moraaq se nás snažil udržet při životě a počkat na vhodnou dobu k dalším výpadům do terénu, ale my jsme se nakonec rozhodli jít spát. Peca na Moraaqovo upozornění že leží na jeho karimatce reagoval tak, že vstal od ohně a odnesl si ji do stanu, a tak Moraaq zůstal v dosahu plamenů, bez vybavení a místa k odpočinku. Nakonec strčil hlavu do předsíně stanu, ve které byly složené batohy a snažil se spát. Ráno, když jsme ještě spali, se vydal na plánovaný průzkum. Na probouzející se bažince překvapil další vodní ptáky (například slípku zelenonohou) a udělal pár fotek lokality.

Když jsme všichni vstali, oblekli jsme se (já do oblečení mokrého ještě z pobytu v říčce), sbalili stan, zahladili stopy a vydali se na cestu zpět. Střelice určitě nezažily náš útok naposledy…

Publikováno 18.03.2006