NPR Pouzdřanská step, Děvín
(srpen 2004)
Po loňském výletě do NPR Pouzdřanská step a NPR Děvín-Kotel-Soutěska, který nás obohatil o mnoho zajímavých pozorování a úlovků, jsme se poslední neděli v srpnu vypravili, po dlouhém plánování, na tato dvě místa znovu. Původně jsme zamýšleli, že s sebou vezmeme stan a kola, abychom mohli podniknout dvoudenní expedici s vyjížďkou na některou z dalších blízkých stepních lokalit. Okolnosti však Záchvatovi nedovolily přespat v terénu a navíc jsme z úsporných důvodů museli nechat doma i kola, takže nám zůstal na cestu i návštěvu lokalit pouze jeden den.
Vlakové spojení do Pouzdřan je naštěstí poměrně slušné. Po deváté hodině jsme se již mohli kochat pohledem na tamější lesostepní porosty. Při cestě nahoru záchvat pod mýma nohama zahlédl malou užovku hladkou (Coronella austriaca). Zůstala nehybně ležet a umožnila mi pořídit fotografii. Po chvíli další chůze jsme se ocitli na pěšince na vrcholu kopce. Na jedné straně se rozkládal dubový les, který přecházel v travnatou step na straně druhé. Nejprve jsme se vydali do lesa, ale brzy jsme zjistili že v husté vegetaci a spadaném listí toho v krátkém čase, který na pobyt v Pouzdřanech máme, nic nenajdeme. Vyšli jsme z lesa na step s roztroušenými duby a objevili několik zemních pastí na odchyt bezobratlých. Prohlédli jsme si jejich obsah, ale kromě mnoha cvrčků a pár poměrně běžných pavouků jsme nic nenašli. Jednu rozbitou past jsme znovu sestavili a vydali se dál. Několikrát jsme narazili na dva zajímavé druhy kobylek a několik šídel.
Jako vloni jsme se vydali i na nejvyšší vrchol travnaté stepi, kde jsme opět viděli velké množství sarančí modrokřídlých (Oedipoda coerulescens). V trávě jsme občas viděli běžnou ještěrku obecnou (Lacerta agilis). Na dospělé kudlanky, které jsme vloni odchytili bylo ještě brzo a najít nymfu je mnohem těžší, takže srpnová expedice zůstala o kudlanky nábožné (Mantis religiosa) ochuzena. Dospělé kudlanky v se v nebezpečí prozradí pohybem, jelikož se, což je pro mě nepochopitelné, nespoléhají na ochranné zbarvení, ale snaží se uprchnout. Smysl to má ještě v případě letuschopných samců, kteří na Polyneoptera dokonce poměrně slušně manévrují. Samice ale nelétají a navíc jsou robustnější, což velmi zjednodušuje jejich vyhledávání. Nymfy, alespoň těch pár co jsem našel, naopak na zbarvení spoléhají a zůstávají nehybné (takže i nepozorovatelné). Ale teď dost psaní o tom, co jsme neviděli :)
Jak už jste si jistě všimli i v dalších článcích, snažím se většinou vyhýbat botanice. Pouzdřanská step je ale zajímavá několika rostlinami, které jsem uvedl už v článku o loňské výpravě. Jsou to především „stepní běžci“ máčka ladní a katrán tatarský. Z prvního jmenovaného druhu jsme nacházeli ještě živé rostliny. Katrány už byly všechny odumřelé a připravené šířit semena. Významnou rostlinou přírodní rezervace je též dub šipák, který tvoří stromovou složku lesostepního porostu vrchních částí kopce. Výrazným a častým „doplňkem“ těchto stromů je parazitický ochmet, který je však běžný i na jiných druzích dubů.
V poledne jsme se rozhodli step opustit a vydat se asi dvanáct kilometrů na jih, přes novomlýnské nádrže, na vrch Děvín, nejvyšší horu Pavlovských vrchů (Pálavy). Cesta nám zabrala asi tři hodiny. Mezi kukuřičnými poli jsme nacházeli durman obecný (Datura stramonium) rostoucí mezi rostlinami kukuřice jako plevel. Přes novomlýnské nádrže ze Strachotína do Dolních Věstonic jsme se naštěstí už vezli stopem. Po cestě na kopec jsme často viděli velké brouky vylétávající z lesa. O kus výš jsme našli jednoho z nich mrtvého - samici roháče obecného (Lucanus cervus). S tímto druhem se setkávám i v okolí Luhačovic, ale rozhodně ne v takovém množství.
Vystoupili jsme až na zříceninu hradu Děvičky nedaleko od vrcholu Děvína. Zbývala nám už jen necelá hodina, abychom se včas vydali směrem na vlakovou zastávku v Popicích. Svahy kopce pod hradem jsou kamenité a porostlé travinami a roztroušenými nízkými keři a stromy a celkově připomínají kamenité stepi Balkánského poloostrova. Opět jsme narazili na typickou stepní saranči modrokřídlou. Mezi kameny jsem se snažil nalézt nory stepníků, kteří byli vloni v době naší výpravy na stepi velmi hojní. Dospělí samci, kteří se pohybují volně mezi kameny, se vyskytují až kolem poloviny září. Nymfy a samice žijí v podzemních norách. Po půl hodině hledání jsem se rozhodl, že pro dnešek hledání stepníků ukončím a vrátím se až za pár týdnů. Vyšli jsme k hradu a šli podél jeho zdí. Pod jedním ze stromů vyrůstajících podél vyšlapané pěšinky jsem zaslechl prchající ještěrku. Vydal jsem se za zvukem a uviděl ještěrku zelenou (Lacerta viridis). Byla jen o pár centimetrů větší než velká ještěrka obecná, ale i tak skvělý nález, který „zachránil“ oproti loňskému roku zpočátku méně úspěšnou expedici. Po zvážení možností ještěrky uprchnout jsem se rozhodl pokusit se ji chytit a až poté vyfotografovat. Schopnosti ještěrky jsem ale trochu podcenil a po neúspěšném výpadu, kdy se mi ji podařilo chytit jen za ocas (takže jsem ji automaticky opět pustil, aby si ocas neulomila) zmizela na mně neznámém místě. Zůstal jsem tedy bez fotografie, ale s novým zážitkem z pozorování plaza pro „Zlíňáka“ trochu exotického :)
Na druhý nebo třetí víkend v září jsem naplánoval pokračování expedice, tentokrát pouze na vrch Děvín, který mi po dvou návštěvách Dívčího hradu a Pouzdřan připadal ze zmiňovaných lokalit zajímavější. Účast přislíbili kolegové Jiří Skalička a Moraaq. O expedici informuji v dalším článku nazvaném Pálava.
Publikováno 31.08.2004