čeleď Lacertidae
rod Lacerta
Velká ještěrka, dorůstající až do 40 cm délky, s mohutnou hlavou a silným, dlouhým ocasem. Samci jsou často celí zelení bez jakékoli kresby, šupiny na těle jsou jen slabě černě zrnité. Hrdlo bývá především v době rozmnožování nápadně modré.
Samice jsou drobnější a odlišně zbarvené. Často mají na těle větší tmavší nebo světlejší skvrny splývající do pruhů, zelené zbarvení může k ocasu přecházet do hnědé. Narozdíl od samců také nemají samice tak mohutnou hlavu a modré hrdlo, takže pohlaví dospělých jedinců se dá poměrně dobře určit.
Mláďata ještěrky zelené jsou hnědá, často s pruhy na hřbetě, a od odrostlejších mláďat ještěrky obecné se dají rozlišit odlišnými proporcemi těla - relativně větší hlavou a očima.
Od příbuzné ještěrky balkánské (Lacerta trilineata) se ještěrka zelená liší řadou drobných šupinek mezi očními štítky a víčkem (granula supraciliaria
) a rostrale
nedotýkajícím se nozdry. Zbarvení není příliš spolehlivým rozlišovacím znakem, protože někteří jedinci ještěrky zelené mohou mít i v dospělosti nápadné pruhy na hřbetě a naopak u ještěrky balkánské mohou tyto pruhy chybět.
Ještěrka zelená obývá především jih a jihovýchod Evropy, na Balkáně chybí na Peloponésu a Krétě. Areál na severu zasahuje i na naše území, kde je hojná především na jižní Moravě a okolo velkých řek v západních a středních Čechách.
Na jihu sdílí ještěrka zelená část areálu s příbuznou ještěrkou balkánskou (Lacerta trilineata) a na západě (okolo Rýna) a v Itálii s ještěrkou Lacerta bilineata, původně spadající pod druh Lacerta viridis.
Na Moravě tyto ještěrky najdeme především na slunných křovinatých svazích ve stepních oblastech jako je Pálava nebo Podyjí, ale obývají i vlhčí okraje lesů a okolí cest. V Čechách je ještěrka zelená vázaná na koryta velkých řek, kde se zdržuje nejčastěji na jižních svazích.
Za teplého a slunného počasí opouštějí ještěrky své úkryty a často je můžeme pozorovat v párech. Živí se vhodnými druhy hmyzu, ale vzhledem ke své velikosti může občas ulovit i drobné obratlovce jako například mláďata ještěrek nebo ptačí vejce. V nebezpečí uniká rychlým během a využívá známé úkryty na svém území, jako jsou husté keře a padlé stromy.
Při svých pochůzkách během shánění potravy ještěrka spoléhá na svou schopnost rychle uprchnout v případě potřeby, takže je často možné přiblížit se na vzdálenost vhodnou k pohodlnému pozorování.
Vzhledem k tomu, že můžeme u samců, ostatně jako u jiných druhů rodu Lacerta pozorovat silně teritoriální chování, dochází na jaře k četným soubojům. Po páření zahrabává zhruba v květnu samička do země několik vajíček, která se líhnou asi za osmdesát dní. Na lokalitách s teplejším podnebím se asi za měsíc může snůška opakovat.