čeleď Lacertidae
rod Lacerta
Velká ještěrka, dorůstající až do 40 cm délky, s mohutnou hlavou a silným, dlouhým ocasem. Původně klasifikována jako ještěrka zelená. Samci jsou často celí zelení bez jakékoli kresby, šupiny na těle jsou jen slabě černě zrnité. Hrdlo bývá především v době rozmnožování nápadně modré.
Samice jsou drobnější a odlišně zbarvené. Často mají na těle větší tmavší nebo světlejší skvrny splývající do pruhů, zelené zbarvení může k ocasu přecházet do hnědé. Narozdíl od samců také nemají samice tak mohutnou hlavu a modré hrdlo, takže pohlaví dospělých jedinců se dá poměrně dobře určit.
Mláďata ještěrky dvoupruhé jsou hnědá, obvykle s dvěma podélnými pruhy na hřbetě, které, především u samic, mohou být nápadné i v dospělosti.
Zbarvení není příliš spolehlivým rozlišovacím znakem, protože některým jedincům ještěrky dvoupruhé mohou typické pruhy chybět a u mnohých ještěrek zelených je naopak nalezneme.
Ještěrka dvoupruhá obývá západ Evropy od severního Španělska až do západního Německa a do Itálie, kde se její areál stýká s areálem ještěrky zelené.
Na severu Španělska se areál zčásti překrývá též s podobnou ale o něco menší ještěrkou Schreiberovou.
Ještěrka dvoupruhá obývá podobné lokality jako ještěrka zelená, tedy především na slunné křovinaté svahy, ale i vlhčí okraje lesů a okolí cest.
Za teplého a slunného počasí opouštějí ještěrky své úkryty a často je můžeme pozorovat v párech. Živí se vhodnými druhy hmyzu, ale vzhledem ke své velikosti může občas ulovit i drobné obratlovce jako například mláďata ještěrek nebo ptačí vejce. V nebezpečí uniká rychlým během a využívá známé úkryty na svém území, jako jsou husté keře a padlé stromy.
Po páření zahrabává zhruba v květnu samička do země několik vajíček, která se líhnou asi za osmdesát dní. Na lokalitách s teplejším podnebím se asi za měsíc může snůška opakovat.