Rosnička téměř shodná s naší rosničkou zelenou. Základní zbarvení je obvykle jasně zelené, nicméně druh je do určité míry schopen barvoměny - podle okolností a substrátu tak barva těla může přecházet od šedohnědé přes olivovou po tmavě zelenou a objevit se mohou také tmavší či světlejší skvrny. Samce lze od samic poměrně snadno odlišit díky hrdelnímu rezonátoru, který je i v klidu rozeznatelný jako zřasená naoranžovělá kůže na hrdle.
Rosničku Savignyho můžeme do Evropy řadit pouze politicky, a to díky jejímu výskytu na Kypru. Jinak její výskyt sahá od jihu Turecka v úzkém pásu až do Íránu a podhůří Kavkazu a na jihu pak po levantském pobřeží až na Sinaj.
Obývá široké spektrum biotopů od břehů velkých nádrží a rybníků přes mokřadní biotopy s menšími tůněmi až po okolí velkých i zcela nepatrných vodních toků s dostatkem tůní k reprodukci. V době rozmnožování samečci hlasitě sborově skřehotají, a to jak ve vodě, tak na břehu či ve vegetaci. Vajíčka následně samice klade v zarostlých tůních v drobných shlucích.
Rosničky tráví většinu života na vegetaci, což jim usnadňují přísavkami zakončené prsty. Ve větvích keřů a mezi stébly rákosů také nejčastěji pátrají po kořisti, které se zmocňují přesně mířeným skokem. Za jasných dní setrvávají přikrčeny na osluněných stoncích a listech.