Drobná žába, dorůstající velikosti kolem 5 cm. Základní zbarvení je obvykle jasně zelené, nicméně druh je do určité míry schopen barvoměny - podle okolností a substrátu tak barva těla může přecházet od šedohnědé přes olivovou po tmavě zelenou a objevit se mohou také tmavší či světlejší skvrny. Průběh postranního tmavšího pásu je v podstatě shodný s rosničkou zelenou. Díky minimálnímu překryvu areálů těchto dvou druhů je však riziko záměny minimální.
Rosnička italská obývá celý Apeninský poloostrov a Sicílii. Na severu lokálně zasahuje za hranice Švýcarska, na severovýchodě pak do Slovinska.
Obývá široké spektrum biotopů od břehů velkých nádrží a rybníků přes mokřadní biotopy s menšími tůněmi až po okolí velkých i zcela nepatrných vodních toků s dostatkem tůní k reprodukci. V době rozmnožování samečci hlasitě sborově skřehotají, a to jak ve vodě, tak na břehu, leckdy případně i dosti vysoko ve vegetaci. Samotné oplození kladených vajíček se pak odehrává v zarostlých tůních.
Rosničky tráví většinu života na vegetaci, což jim usnadňují přísavkami zakončené prsty. Ve větvích keřů a mezi stébly rákosů také nejčastěji pátrají po kořisti, které se zmocňují přesně mířeným skokem. Za jasných dní setrvávají přikrčeny na osluněných stoncích a listech. Především v době rozmnožování jsou poměrně bezbranné rosničky častou kořistí užovek rodu Natrix.